Vrchlický, Jaroslav: Balada o hovně

Portre of Vrchlický, Jaroslav

Balada o hovně (Czech)

Na mém stole od nedávna leží nový, zvláštní kus.
Je to věrně padělaný, lidský lesklý trus.
Často sedím za večera nad tím hovnem zadumán,
usměju se, pozaslzím, když ho k oku pozvedám.
Snad byl otcem toho trusu přepychový hodokvas,
či je dílem proletáře, neb sličné ženy as.
Či mu kmet, na lůžku trýzněn, z nenadání život dal,
či byl otcem jeho mladík, když k milence pospíchal.
Škoda,že ni novin kousek vedle hovna neležel,
znal bych aspoň politiku, k níž jeho pán náležel.
Hovno mlčí. Svědek němý neprozradí, kde se vzal,
nepoví kde, jak a kdy ho mistr jeho zanechal.
Leč dál moje touha sahá, dál se úvah tísní sbor,
vím že hovnem povrhuji, vím, že psancem je ten tvor.
A přec každý, kdo tu žije, měl by hovnu poctu dát,
co jsou platny miliony, když nemůže člověk srát.
A má hlava dále bádá, dál se musím hovna ptát,
byla jeho hrobem louka, sad, či les, či reterát?
Sta mi v mysli představ spěchá, marné všecko pátrání,
bohužel, nebyl jsem kmotrem hned při samém vysrání.
A tak hovno z ruky dávám s rozmrzelou náladou,
žel, že zůstane mně navždy - nejtemnější záhadou.
Ale jedna věc mně těší, z hovna čerpám nauku,
v hovně jsme si všichni rovni, bez reforem, bez hluku.
Ať ho vysral cikán v háji, nebo slavný generál,
hovno podrží si formu - no a smrdět bude dál.
A ten člověk ať je králem, ať je žebrák prosící,
čím je víc, než pro to hovno živou jenom voznicí.



Uploaded byEfraim Israel
Source of the quotationhttp://www.cesky-jazyk.cz/citanka/jaroslav-vrchlicky/balada-o-hovne.html

Ballada a sz.rról (Hungarian)

Asztalom egy idő óta furcsa szobornak laka:
Valósághű, szépen formált emberi kaka.
Gyakran ülök estelente meditálván a sz.ron,
Hol könnyezem, hol mosolygok, ha felemeli karom.
Forrása mi a modellnak? Lucullusi lakoma?
Ki hozta világra? Úr-e, proletár-e a koma?
Tisztességben őszült agg-e, betegágyán az lelé?
Avagy éppen tüzes ifjú, futva babája felé?
Kár, hogy semmi újságpapír, csak a puszta sz.r az ott:
Tudom, milyen de nem tudom melyik pártra szavazott.
Hallgat a sz.r, néma tanú, nem árul el egyebet,
Csak annyit, hogy otthagyták mint név nélküli névjegyet.
Lemondok én róla vígan, hej, pedig de szép darab,
Kár, de nagy kár, hogy örökre éjsötét titok marad.
Hanem azért, te ürülék, kiváncsi vagyok terád,
Vallj, mi volt bölcsőd-koporsód: kert, rét, erdő, reterát?
Hasztalan a töprenkedés, nem voltam keresztapa,
Amikor a világra jött az ominózus kaka.
Jut eszembe róla számta- lan szebbnél szebb gondolat,
De tudom, a sz.rt lenézik: haladással nem halad.
Pedig bizony azt ajánlom, jó barátot sz.rba' láss,
Mert mit érnek millióid, hogyha nem megy a sz.rás?
És még egy fontos dologra tanít a fekália:
Sz.rban nyilvánul meg az i- gazi demokrácia.
Cigány sz.rta, vezér sz.rta? Címe, rangja vajh' van-é?
Mindegy, ganaj csak a ganaj, s bűzlik vígan a gané!
Az ember semmit se érjen, ára legyen bár nagy ár:
Minél nagyobb, annál nagyobb élő-mozgó trágyagyár.



Uploaded byEfraim Israel
PublisherELTE Szláv Filológia Tanszék
Source of the quotationCseh költők antológiája
Publication date

minimap